Jdi na obsah Jdi na menu
 

Všeobecná deklarace lidských práv Usnesení č. DE01/48

22. 4. 2011

Valného shromáždění OSN

Všeobecná deklarace lidských práv

      

      Schváleno (Vydáno): 10.12.1948 Účinnost od: 10.12.1948

      Uveřejněno v č. 1/1948 Vybraných Deklarací Valného shromáždění OSN

      DE01/48

      Všeobecná deklarace lidských práv

      New York, 10. 12. 1948

     

Preambule

      U vědomí toho,

      že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech

      členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě,

      že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům,

      urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbaveni

      strachu a nouze, budou se těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo

      prohlášeno za nejvyšší cíl lidu,

      že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk

      donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a

      útlaku,

      že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní

      lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti; v rovná práva mužů

      i žen a rozhodl se podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní

      podmínky ve větší svobodě,

      že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy,

      že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací

      spojených národů všeobecné uznání a zachování lidských práv a základních

      svobod a

      že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé

      splnění tohoto závazku.

      Valné shromáždění vyhlašuje

      tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny

      národy a všechny státy za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý

      orgán společnosti, maje tuto deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a

      výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými

      opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné a

      uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států samých, tak i mezi

      lidem území, jež jsou pod jejich pravomocí.

      

      Čl.1

      

      Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech. Jsou

      nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

      

      Čl.2

      

      1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací,

      bez jakéhokoli rozdílu rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství,

      politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu,

      majetku, rodu nebo jiného postavení.

      2) Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu politického, právního nebo

      mezinárodního postavení země nebo území, k nimž osoba náleží, ať jde o

      zemi nebo území nezávislé, nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo

      podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity.

      Čl.3

      

      Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.

      

      Čl.4

      

      Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo v nevolnictví; všechny formy

      otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.

      

      Čl.5

      

      Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu

      zacházení nebo trestu.

      

      Čl.6

      

      Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost.

      

      Čl.7

      

      Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou

      ochranu bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu

      proti jakékoli diskriminaci.

      

      Čl.8

      

      Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou

      ochranu proti činům porušujícím základní práva, jež jsou mu přiznána

      ústavou nebo zákonem.

       

      Čl.9

      

      Nikdo nesmí být svévolně zatčen, zadržen nebo vyhoštěn.

      

      Čl.10

      

      Každý má stejné právo, aby byl řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a

      nestranným soudem, pokud jde o určení jeho práv a povinností nebo o

      jakékoli trestní obvinění proti němu.

      

      Čl.11

      

      1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo být považován za

      nevinného, pokud není prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu

      byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby.

      2) Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opominutí, které v době, kdy byly

      spáchány, nebyly trestné podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva.

      Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než jakého bylo možno použít v době,

      kdy byl trestný čin spáchán.

      Čl.12

      

      Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do

      rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý

      má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.

      

      Čl.13

      

      1) Každý má právo na svobodu pobytu a na volbu bydliště uvnitř určitého

      státu.

      2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do

      své země.

      Čl.14

      

      1) Každý má právo v jiných zemích hledat a požívat tam azyl před

      pronásledováním.

      2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně vznikajícího na

      základě nepolitických trestných činů nebo jednání, která odporují cílům a

      zásadám Organizace spojených národů.

      Čl.15

      

      1) Každý má právo na státní příslušnost.

      2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou

      státní příslušnost změnit.

      

      Čl.16

      

      1) Muži i ženy, jakmile dosáhli plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli

      omezení z důvodu příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít

      sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při

      jeho rozvázání stejná práva.

      2) Sňatky mohou být uzavřeny pouze se svobodným a plným souhlasem

      nastávajících manželů.

      3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na

      ochranu ze strany společnosti a státu.

      Čl.17

      

      1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými.

      2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.

      Čl.18

      

      Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo

      zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i

      svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými,

      ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.

      

      Čl.19

      

      Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští,

      aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat,

      přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez

      ohledu na hranice.

      

      Čl.20

      

      1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování.

      2) Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení.

      

      Čl.21

      

      1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo

      prostřednictvím svobodně volených zástupců.

      2) Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své

      země.

      3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; tato vůle má být vyjádřena

      pravidelně konanými a správně prováděnými volbami na základě všeobecného a

      rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným

      postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování.

      Čl.22

      

      Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a

      nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v

      souladu s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a

      kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a svobodnému rozvoji jeho

      osobnosti.

      

      Čl.23

      

      1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé

      a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.

      2) Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou

      práci.

      3) Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a uspokojivou odměnu,

      která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající

      lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo třeba, jinými

      prostředky sociální ochrany.

      4) Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat odborové organizace a

      přistupovat k nim.

   

  Čl.24

      

      Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné omezení

      pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou.

      

      Čl.25

      

      1) Každý má právo na životní úroveň přiměřenou zdraví a blahobytu jeho i

      jeho rodiny, čítajíc v to potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a

      nezbytné sociální služby; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v

      nemoci, při pracovní nezpůsobilosti, při ovdovění, v stáří nebo v

      ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku

      okolností nezávislých na jeho vůli.

      2) Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc. Všechny děti,

      ať manželské či nemanželské, požívají stejné sociální ochrany.

      Čl.26

      

      1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v

      počátcích a základních stupních. Základní vzdělání má být povinné.

      Technické a odborné vzdělání budiž obecně přístupné a rovněž vyšší

      vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností.

      2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení

      úcty k lidským právům a základním svobodám. Má pomáhat ke vzájemnému

      porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a skupinami

      rasovými a náboženskými, jakož i k rozvoji činnosti Organizace spojených

      národů pro zachování míru.

      3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.

      Čl.27

      

      1) Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti,

      těšit se z umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výsledcích.

      2) Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů vyplývajících

      z každé vědecké, literární nebo umělecké činnosti, jejímž autorem je.

    

 Čl.28

      

      Každý má právo na to, aby vládl takový společenský mezinárodní řád, ve

      kterém by práva a svobody v této deklaraci byly úplně uskutečněny.

      

      

      Čl.29

      

      1) Každý má povinnost vůči společnosti, v níž jediné může volně a plně

      rozvinout svou osobnost.

      2) Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením,

      která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo zajištěno uznávání a

      zachování práv a svobod ostatních a vyhověno spravedlivým požadavkům

      morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti.

      3) Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném případě v rozporu s cíli

      a zásadami Organizace spojených národů.

      Čl.30

      

      Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno, jako by dávalo kterémukoli

      státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo

      dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo

      některé ze svobod v této deklaraci uvedených.