20. 3. 2014 senát schváli návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, který upravuje výkon veřejné služby. Více si můžete přečíst zde:
http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasa?O=9&S=19&H=57
Předkladateli novely zákona jsou tito senátoři a senátorky: Jaroslav Zeman (ODS), Jaroslav Doubrava (Severočeši), Pavel Lebeda (bez stranické příslušnosti), Marta Bayerová (KSČM), Miroslav Krejča (bez stranické příslušnosti) a Alena Dernerová (bez stranické příslušnosti). Novela zákona byla předložena do senátu koncem prosince 2013 spolu s další, která se týkala omezení doby pobírání doplatku na bydlení. Tato novela přijata nebyla.
Jak kdo hlasoval si můžete přečíst zde:
http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=14376&O=9
Proces schvalování zákona ve 2. čtení - citujeme:
Návrh senátního návrhu zákona senátora Jaroslava Zemana a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů
Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 195 a jedná se o druhé čtení. Předpokládám, že tento návrh předloží také za navrhovatele pan senátor Jaroslav Zeman. (Poznámka pana senátora Lebedy cestou k řečnickému pultu: Nikoliv.) Já jsem tady měl napsánu paní senátorku Alenu Dernerovou, takže nakonec to bude pan senátor Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Pavel Lebeda: Vnutil jsem se, omlouvám se. Vážený pane předsedající, milé dámy, kolegyně a kolegové, předložená novela upravuje institut veřejné služby v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR tak, aby mohl být tento institut využíván obdobně, tedy 20 nebo 30 hodin měsíčně, jako před účinností sociální reformy do konce roku 2011. Tehdy veřejná služba fungovala tři roky, aniž by byla zpochybněna její ústavnost. Institut veřejné služby je v současném právním řádu stále zakotven. Jako důležitou vidím nutnost posílit motivační složku osob v hmotné nouzi a zavést do systému pomoci v hmotné nouzi hodnocení aktivní snahy osoby nalézt si zaměstnání, a mezi tuto snahu mimo jiné zařadit i výkon veřejné služby tak, jak tomu bylo dříve.
V podstatě se dá zjednodušeně říci, že veřejná služba je v zákoně obsažená, ale zájem je nulový, neboť za její nevykonání neexistuje ani postih, ani odměna. Veřejná služba je také jedním z opatření, kterým se dá bojovat proti sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, že je každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, případně se práci vyhýbá. Systém pomoci v hmotné nouzi v současné době na aktivitu osob nijak nereaguje, respektive je zcela nedůležité, zda osoba v hmotné nouzi pracuje či nikoliv, neboť dávka je poskytnuta ve stejné výši.
Dá se předpokládat, že pokud nedojde k realizaci v novele navržených opatření, může dojít k dalšímu prohloubení závislosti osob na dávkách nebo ztrátě schopnosti si obnovit pracovní dovednosti a sociální vazby. Dalším nezanedbatelným rizikem může být negativní společenský postoj vůči osobám, které jen pasivně pobírají dávky.
Závěrem lze shrnout, že se návrh zaměřuje na dobrou praxi, která byla pozitivně hodnocena před účinností sociální reformy a také reaguje na nález Ústavního soudu ČR, zachovává tak základní pilíře, aby byla aktivita v hmotné nouzi určitým způsobem bonifikována a aby bylo osobám zachováno hmotné zabezpečení.
V následující rozpravě, do které se, jestli to tak bude platit, přihlásím, bych reagoval na některé námitky pramenící pravděpodobně z nepochopení, tak jak jsem se s nimi setkal při minulém projednávání, případně při projednávání v senátorském klubu. V tuto chvíli děkuji za pozornost.
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor garanční. Tento výbor přijal usnesení jako senátní tisk č. 195/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.
Senátorka Dagmar Terelmešová: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jako v předešlém tisku, i v tomto tisku 195 došlo formou pozměňovacích návrhů podaných navrhovateli novely k nápravě většiny nedostatků, které v původním návrhu byly a na které upozorňovala senátní legislativa. Zůstává zde, tak jako v předchozím případě, otázka komplexnosti, meziresortní provázanosti a celistvosti legislativy například v návaznosti na předchozí tisky. Řešení obou tisků v rámci jednoho návrhu by bylo zajisté legislativně správnější, ale i přes tuto malou výhradu se výbor pro zdravotnictví a sociální politiku rozhodl doporučit i tento návrh Senátu ke schválení.
Dovolím si přečíst usnesení: Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku doporučuje Senátu PČR projednaný návrh zákona schválit opět ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze tohoto tisku.
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji. Další výbor už se touto problematikou nezabýval, proto otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. (Námitka.) Ano, hlásí se navrhovatel pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, ale stejně tak jste mohl vyjádřit jako navrhovatel, tedy následně.
Senátor Pavel Lebeda: Třeba by to nebylo úplně všechno legislativně konformní. Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, jak jsem slíbil, tak činím. Některá zdůvodnění, která jsem avizoval bych si nyní dovolil přednést, respektive některé důvody pro tento zákon a pro jeho přijetí, které také vidím jako nutné v co nejkratší době.
První je zachování sociálního smíru. V současné době nejsou příjemci dávek v hmotné nouzi nikterak nuceni cokoliv vykonávat a všechno, co musí v tuto chvíli udělat, je pasivně natáhnout ruku z postele. Toto samo o sobě je trochu červeným hadříkem pro řadu osob, které pracují často za minimální mzdu a nedosáhnou ani na prostředky, které často ta rodina, závislá na těchto dávkách, v sumáři dosáhne. Navíc dochází k situacím, kdy řada příjemců dávek v hmotné nouzi má problémy s občanským soužitím, s kriminalitou, s neplatičstvím. Ty osoby se dokáží dokonce vysmívat lidem, kteří chodí do práce. Při statistikách ve školách u dětí z těchto rodin ty děti uvažují o tom tak, že ony také budou pobírat dávky a že připouštějí, že jsou osoby, které pracují, ale to jsou takoví prostě nadšenci, pro které je to koníček. Takže si myslím, že pro uchování sociálního smíru by bylo třeba, aby osoby, příjemci sociálních dávek, dávek v hmotné nouzi deklarovaly jakousi snahu pracovat aspoň tím, že se účastní na veřejné službě, aby veřejnost tyto osoby nevnímala tak negativně jako doposud.
Další důvod asi v tom, že každý občan této země pro svůj život potřebuje nějaké statky, nějaké hodnoty, ať už je to zdravotní péče, školství, infrastruktura, ale také třeba voda, elektřina, potraviny. Tyto hodnoty musí být vyrobeny. Jestliže je někdo nevyrobí, ať už nemůže nebo odmítá, pak je musí vyrobit někdo jiný, který je musí vyrobit jednak pro sebe, jednak i pro tohoto člověka, který nepracuje. Většinová populace si myslí, že normální je pracovat, tou prací si opatřovat hodnoty, prostředky pro sebe a pro svoji rodinu. Takže je dobré, kdyby příjemci dávek v hmotné nouzi alespoň minimálně pět hodin týdne, prosím, deklarovali svoji snahu si opatřit prostředky také jinak. Není to tak, že by za to nedostávali odměnu, oni si touto aktivitou mohou zvýšit svoje prostředky na životní minimum z hranice existenčního minima.
Další důvod, proč se o přijetí tohoto zákona snažit, jsou pracovní návyky, pracovní dovednosti, které je žádoucí pěstovat v těch osobách, které buď dočasně nebo dlouhodobě upadly do skupiny osob, které potřebují pomoc pro svoji hmotnou nouzi. Jestliže ty osoby dlouhodobě a pasivně jen přijímají dávky, ztratí veškeré dovednosti pracovní, ztratí návyky, ztratí sociální kontakty, propadnou se definitivně do ulity pasivních příjemců a budou v podstatě v budoucnosti nezaměstnatelní.
Další důvod, proč je nutno, proč je žádoucí řešit veřejnou službu, je budoucnost, v rodinách pasivních příjemců dávek v hmotné nouzi jsou děti. Děti jsou často jediné, které prostě ráno vstávají a jdou do školy. Samozřejmě se jim to nelíbí, protože zbytek rodiny spokojeně leží a spí. Takže děti, které nikdy kolem sebe neviděly někoho pracovat, mít nějaké povinnosti – jaká je čeká budoucnost!
Takže pomoc v hmotné nouzi formou veřejné služby je záležitost, kdy ty osoby si mohou – zdůrazňuji dobrovolně – zvýšit svoje prostředky pro pomoc v hmotné nouzi. Na veřejnou službu čekají starostové, kteří velice želí toho, že nemají prostředky na veřejně prospěšné práce a veřejná služba se stala pro nezaměstnané či příjemce dávek prostě neatraktivní. Takže v tuto chvíli podávám návrh na schválení tohoto návrhu zákona a děkuji.
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Děkuji, pane senátore. Je tady návrh na schválení, to znamená bez pozměňovacích návrhů. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Nyní se zeptám pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit k proběhlé diskusi. Nepřeje. Paní zpravodajka? Požádal bych ji, aby nám shrnula diskusi a návrhy, o kterých budeme hlasovat.
Senátorka Dagmar Terelmešová: Já jenom upřesním – můj předřečník pravděpodobně žádal o schválení s pozměňovacími návrhy, abych to upřesnila, tak jak jsou součástí tisku výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Vystoupil jeden senátor – zapomněla jsem ještě říct, teď bychom měli postupovat tak, že bychom měli propustit tisk do podrobné rozpravy.
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Bohužel vám, paní zpravodajko, nemůžu vyhovět s tímto výkladem, protože pan senátor jasně uvedl, že navrhuje schválit. Je to procedurální návrh, jednoduše se s ním vyrovnáme, že tento návrh prostě neschválíme a můžeme potom přistoupit k dalšímu. V tuto chvíli budeme hlasovat o tomto návrhu.
Budeme hlasovat o návrhu schválit tak, jak jej přednesl pan senátor. V sále je přítomno 59 senátorů a senátorek, potřebné kvorum je 30.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že v
hlasování pořadové číslo 54 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovili tři, proti 21. Návrh nebyl přijat.
Tím můžeme přistoupit k podrobné rozpravě, kterou v tuto chvíli otevírám. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana senátora a předkladatele Lebedy, zda si přeje vystoupit. Nepřeje si vystoupit. Děkuji. Požádal bych paní zpravodajku, paní senátorku Terelmešovou, aby nám řekla, o čem budeme v tuto chvíli hlasovat.
Senátorka Dagmar Terelmešová: Teď bychom hlasovali o návrhu tohoto tisku ve znění pozměňovacích návrhů, které byly navrhovateli navrženy a jsou součástí – máte to v tisku výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, takže například je nemusím, je to bod 1 až 9.
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach: Nemusíte. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o pozměňujících návrzích z garančního výboru, abychom zase jasně věděli, o čem hlasujeme. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v
hlasování pořadové číslo 55 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.
Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32.
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v
hlasování pořadové číslo 56 ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 53, proti byl jeden. Návrh byl přijat.
Návrh byl schválen, a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili
1. předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání,
a za druhé – tady si dovolím navrhnout, když tak mě opravte, nebo navrhněte další –
2. pana senátora Jaroslava Zemana jako předkladatele
– a pana senátora Lebedu?, nebo paní senátorku Terelmešovou?, nebo vás dva?, dobrá, tedy –
a pana senátora Lebedu a paní senátorku Terelmešovou, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.
Takže budeme o tom v tuto chvíli hlasovat.
Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Tím jsme projednali tento návrh zákona a já mohu konstatovat, že v
hlasování pořadové číslo 57 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.
Děkuji panu předkladateli, děkuji paní zpravodajce.
Akční spolek nezaměstnaných vyjadřuje ostrý nesouhlas s tímto zákonem. Své argumenty jsme napsali v článku ASN protestuje proti obnovení veřejné služby.