Tisková zpráva
Zástupci občanského sdružení Akční spolek nezaměstnaných a Evropského institutu pro veřejné otázky vypracovali připomínky k připravované novele zákona o zaměstnanosti a k novele zákona o hmotné nouzi. Stanoviska byla v řádném termínu odeslána Ministerstvu práce a sociálních věci do připomínkového řízení. Zástupci spolků ostře protestují zejména proti těmto navrhovaným změnám:
Zákon o zaměstnanosti:
- Zavedení sdíleného zprostředkování zaměstnání – obtížně umístitelní nezaměstnaní by byli převedeni na agentury práce. Na každého uchazeče by agentura dostávala finanční prostředky z Evropského sociálního fondu a pokud by umístila nezaměstnaného do pracovního procesu, obdržela by bonus. Agentury práce mají již nyní velké problémy, jde o soukromé společnosti orientované na zisk a nelze očekávat, že by poskytovaly kvalitní služby pro nezaměstnané.
- Zpřísnění podmínek pro nárok na podporu v nezaměstnanosti - nyní má na podporu v nezaměstnanosti nárok ten občan, který v posledních třech letech odpracoval alespoň 12 měsíců. Dle nového zákona se tato lhůta snižuje ze tří na dva roky.
- Zavedení finanční spoluúčasti nezaměstnaných na rekvalifikačních kurzech – doposud hradí úřad práce 100 % z ceny kurzu. Navrhuje se 10 % spoluúčast nezaměstnaného na celkové ceně kurzu .
- Rušení povinnosti zaměstnavatelů hlásit úřadu práce volná pracovní místa – bez těchto informací by úřady práce, vláda ani veřejnost neměli přehled o potřebách trhu práce.
- Možnost úřadu práce rozhodnout, v jaké formě bude vyplacena podpora v nezaměstnanosti – bylo by tím dotčeno právo nezaměstnaného stanovit, jakým způsobem mu bude podpora vyplacena. Kromě toho by nezaměstnaní byli diskriminováni, neboť příjemci jiných dávek, které vyplácí stát, rozhodují sami o způsobu výplaty dávek.
Zákon o pomoci v hmotné nouzi
- Rozšíření vykonavatelů veřejné služby – veřejnou službu v současné době vykonává občan v hmotné nouzi, který musí pro obec měsíčně odpracovat zadarmo 20 hodin, aby získal nárok na životní minimum ve výši 3 126,- Kč. Pokud zmíněných 20 hodin zadarmo neodpracuje, například proto, že obec nemá ze zákona povinnost veřejnou službu poskytnout, dostává občan existenční minimum ve výši 2 020,- Kč za měsíc. Stát systematicky organizuje činnost, které se dopouštějí obchodníci s lidmi – práce není řádně odměňována a chybí i základní práva pracovníků.
- Donucení rodičů v hmotné nouzi využívat pro vlastní potřeby majetek nezletilých dětí – toto ustanovení odporuje obecným zásadám morálky a narušuje rodinné vztahy, navíc by došlo ke kolizi s ustanoveními občanského a rodinného práva, která právě takovému jednání rodičů vůči nezletilým zamezují.
- Časové omezení vyplácení doplatku na bydlení – nově by se příspěvek na bydlení měl poskytovat jen 60 měsíců během posledních 10 let, přičemž doby pobírání příspěvku v období těchto 10 let se sčítají. Nárok na příspěvek na bydlení by dle zákona získal jen ten občan, který má nárok na příspěvek na živobytí. Znamenalo by to, že občané v hmotné nouzi zůstanou zcela bez prostředků.
- Možnost úřadu práce rozhodnout, v jaké formě bude dávka vyplacena – bylo by tím dotčeno právo občana v hmotné nouzi stanovit způsob výplaty dávky a zároveň by byl takový občan diskriminován, neboť příjemci jiných státem vyplácených dávek mají možnost o způsobu výplaty rozhodnout.
- Celkové znepřehlednění systému pomoci v hmotné nouzi – zákon o pomoci v hmotné nouzi je již nyní velmi nepřehledný a občané tak nevědí, nač mají nárok. Novela zákona tuto nejistotu občanů ještě zvyšuje.
Jana Richterová
Akční spolek nezaměstnaných
Vilém Gutfreund
Evropský institut pro veřejné otázky